Metafora vln, které nelze zastavit, ale lze se na nich naučit surfovat, je velmi dobře známá. V mindfulness literatuře i kurzech MBSR (mindfulness-based stress reduction) je hojně využívána a často je znázorněna třeba surfujícím mnichem. Symbol vlny je tradičně používán třeba v gestalt terapii, kde odpovídá interaktivnímu kontaktnímu cyklu, tedy způsobu, jakým navazujeme kontakt s prostředím. Chápat rozumem a vědět, co obraz říká, ale není totéž jako prožívat. Teprve nedávno mi došlo, jak by se dala metafora vln využít tak, aby pro mě měla skutečný užitek. Po několika posledních týdnech jsem nacházela sama sebe ve starém známém tlaku na výkon. Dokončila jsem výcvik lektorů MBSR a inzerovala svůj kurz na stránkách terapeutického centra, kde v současnosti pracuji. Byla jsem nadšená, že začnu dělat to, v čem vidím tak hluboký smysl. Připravila jsem vše potřebné. A nikdo se nepřihlásil. Klesá moje chuť a stoupají pochybnosti. Musím se rychle dostat zpátky do sedla, nebo mi ujede vlak! Spolu s tím, jak roste můj vnitřní tlak sama na sebe také klesá moje vnitřní podpora.
Ani nevím, co to bylo za moment, ale přišel okamžik, kdy mě napadlo, že se cítím úplně jako bych klesla pod vlnu. Snažím se co nejrychleji vysoukat zpět nahoru a postavit se na vlastní nohy. A co nejrychleji proto, aby nikdo neviděl, že jsem spadla — že mě spláchla vlna. A ono to ale vůbec nejde. Pokud ten obraz přenesu takto vně sebe, najednou vidím jeho absurditu. Stydím se za to, že mě spláchla vlna? Vždyť je to absurdní, vlny mají sílu už ze své podstaty mnohem větší, než člověk. A když si představím surfaře, k jejichž umu a houževnatosti cítím velký obdiv, musím připustit, že každý jejich sjezd (asi tomu říkají jinak:) vždycky končí ve vodě. Vlny mají svůj přirozený cyklus — sbírají se, vyjedou nad povrch hladiny moře, pokračují ve formě oblouku a pak také končí svým zánikem.
Může být užitečné se čas od času zeptat sám sebe, v jaké fázi vlny se právě nacházíme. Může to pomoct v rozlišení, co je moudré udělat právě teď — zabrat a vyšvihnout se? Nechat se vyplivnout na břeh a vydýchat? A nebo si všimnout, že jsme právě na vrcholu vlny a užít si co to jde a současně vědět o nevyhnutelném závěru?