Ležím v posteli a mám problémy se pohnout. Cítím, jak mi roste teplota a bolí mě všechny svaly. Hlavou víří myšlenky kolem několikadenního setkání, na které mám za dva dny odjet. Budu moct jet? Budu už zdravá? Co když pojedu a někoho nakazím. Co když neodjedu. V hlavě mi bzučí a je mi hůř a hůř.
Druhý den už teplota roste nad 39 stupňů. Už je mi jen blbě. Teď už je mi jasné, že nepojedu nikam, současně ale myšlenky na odjezd ztratily urgenci. Chci se jen cítit lépe, ne tak jak je to teď. Cítím strach, takhle zle mi nebylo snad roky. To nebude jen tak nějaká virôza. To bude určitě něco vážného. Co když to chytnou děti. Co když se takhle budu cítit už napořád.
Když mi zabere prášek, proberou se alespoň zbytky moji houževnatosti a já se rozhoduji, že teda teď asi ještě neumřu. A že udělám něco, co mi pomůže. Poslední roky jsem nejfunkčnější postupy na zvládání nepříjemných situací a prožitků objevila v oblasti všímavosti. Takže jak zvládnout tuhle celkem banální ale subjektivně velmi nepříjemnou zkušenost z pohledu všímavosti? Při horečce myšlení nefunguje příliš přesně. Je potřeba se zaměřit na tělo.
Den na to už je mi líp, horečka povolila, tím pádem už se vytratila panika z toho, co mi je, i představy o tom, jak děti vyrůstají bez mámy. Mysl ale v tuto chvíli dělá medvědí službu a místo toho, aby odpočívala a dočerpávala energii, generuje další a další představy, plány a obavy. Jako by se nyní vytvořil prostor pro další nepříjemnosti. Naštěstí spolu s tím ale existuje i prostor pro jejich zpracování. Vybavuji si obličej Kristin Neff, výzkumnici, která se celý profesní život zabývá oblastí compassion. Compassion se v čechách překládá nejčastěji jako soucit se sebou nebo laskavost. Osobně mi k tomu, o čem Kristin mluví, sedí slovo „vlídnost".
Kristin Neff dále rozděluje compassion na tři složky — 1. Všímavost (Mindfulness), 2. Laskavost (Self-kindness) a 3. Společná lidská zkušenost (Common Humanity). A já opět využiji to, na co Kristin přišla a věda ověřila.
Za půvab a zároveň prokletí u těchto technik považuji to, že jsou tak jednoduché a znějí tak obyčejně, že skoro vypadá, že nemůžou fungovat. Že prostě nedokážou způsobem změnu v prožívání. Věda ale říká něco jiného a pokud jste nevěřící Tomáš jako jsem já, prostě to zkuste a uvidíte sami. Závěrem chci říct, že ne každému a ne v každé situaci sedí tytéž mindfulness techniky. Je fajn jich mít v repertoáru víc, aby člověk mohl sáhnout po té, která mu bude dobře pasovat.